Nejprve se vyznává ze svých citů k oznamovatelce, když poškozená nereaguje, začíná vyhrožovat a je vulgární. Vyhledává ji i v místě jejího bydliště, v jejím zaměstnání, nebo na ní čeká před školou, kterou navštěvuje její dcera a to i přes skutečnost, že mu již několikrát sdělila, aby tak nečinil a nechal ji na pokoji.

Oznámení je prošetřováno jako přečin nebezpečné pronásledování, za což muži hrozí trest odnětí svobody až na jeden rok.



A co je tedy stalking?
Stalking nebo nebezpečné pronásledování má řadu definic. Podle forenzní psycholožky jde o umanuté upnutí se nějaké známé nebo neznámé osoby na vás a ta osoba vás obtěžuje nějakými nevyžádanými projevy pozornosti. Pozornost může mít zdánlivě milou podobu, mohou to být např. láskyplné SMSky nebo dárečky, ale může mít také velmi nebezpečnou podobu výhružek nebo různých symbolů, které avizují něco nepříjemného. Pro oběť stalkingu je přitom nejhorší to, že s tím vlastně nemůže nic moc udělat.

Pronásledování má nejčastěji dvě podoby. Může být reakcí na krach vztahu, který jsme s někým opravdu měli, anebo může být neohrabaným způsobem, jak se s někým seznámit. Jenže nic se nemá přehánět. Podle odborníků je zátěž, kterou pronásledovaní prožívají, v některých případech srovnatelná s přežitím havárie letadla.

A kdo jsou ti, kdo pronásledují?
Pokud si myslíte, že jde o blázny a psychopaty, bohužel se mýlíte. Osob s nějakou závažnou psychiatrickou diagnózou je mezi stalkery minimum. Častěji jde o normální lidi, kterým se nějak nedaří ve vztazích, možná jim chybí nějaké důležité komunikační dovednosti. Svou roli v tom hraje mj. internet, který stalking trochu změnil.

"Stalking dostal nový kabát. To je i jeden z důvodů, proč dochází k jeho kriminalizaci. Stalking je totiž v současné době poměrně snadnou záležitostí. Dnes díky různým telekomunikačním prostředkům je to naprosto jednoduché a zřejmě i tato okolnost hraje roli, že do stalkingu spadá stále více a více těch jinak nenápadných jedinců," dodává psycholožka.

A jak se můžeme stalkingu bránit?
Pokud jde o formu, kdy je pronásledování nešťastnou reakcí na rozpad nějakého reálného vztahu, který jsme s někým měli, měli bychom se zamyslet nad tím, jestli jsme se rozešli skutečně a srozumitelně. Jestli se třeba ke svému chlapci nebo ke své dívce nechováme nějak, že ho to mate a myslí si, že spolu pořád něco máme. Když si v tom nejsme jistí, můžeme se zeptat kamaráda nebo kamarádky nebo se obrátit třeba na rodiče či jiného dospělého, kterému věříme. Rozhodně bychom se neměli nechat pronásledovat nebo vydírat.